Kanada

Keporkaci a asi mám nového kamaráda

Velryb není nikdy dost. Proto bylo potřeba je vidět i na otevřeném oceánu. Stálo to sice ranec, ale vydali jsme se na celodenní komerční pozorování velryb. Existuje tady asi milion společností, se kterýma může člověk jet. Každý, kdo má trochu větší loď provozuje podobnou firmu. Radka jakožto místní ale věděla, která je nelepší. Zvolili jsme Mackay Whale Watching. Tuto společnost vede už 30 let opravdu zábavný pán. Každou jednotlivou jízdu osobně řídí loď.

Nizozemci
Nizozemci

Vyrazili jsme v 9:30 ráno. Když jsme nastupovali na loď zaslechl v dálce takové chrochtání. To se zezadu blížila skupina nizozemských důchodců s obrovskými taškami. Vypadalo to, že se někam stěhují. Bohužel to nebyla pravda. V těch taškách totiž měli obrovské teleobjektivy. Při pozorování s nimi pobíhali po lodi sem a tam. Několikrát se pokusili mi tím objektivem vyrazit zuby. Při třetím pokusu o tento atentát jsem byl jen kousek od toho, abych z jednoho důchodce udělal krmení pro kosatky.

Samotný výlet byl opravdu impozantní. Hned na začátku jsme viděli obrovské keporkaky při lovu. Prý není až tak snadné je zahlédnout. Obvykle se ale postupuje tak, že se hledá hejno ptáku těsně nad hladinou. V takovém místě je totiž větší srocení ryb. Z vrchu je loví ptáci a zespod právě často keporkaci. A nám se podařilo tohle vidět. Nejdřív se na hladině pouze mihaly obří těla těchto kytovců. Jenomže najednou z vody směrem k nebi vynořila huba velká jak panelák a schlamstla všechno, co tam zrovna bylo. Myslím, že tam skončilo i pár těch ptáků. V tu chvíli jsem úplně ztratil řeč. To zvíře je tak obrovské.

Hlavaka keporkaka
Hlavaka keporkaka

Potom nás kapitán vzal blíže k jednomu ostrovu, na kterém se bez keců válelo několik desítek lachtanů. Leželi tam, prali se tam, plavali ve vodě. Vypadalo to jako taková lachtaní veřejná plovárna. Fakt zábava. Podařilo se nám i zahlédnout Plejtváka malého. Těch je prý v této oblasti pouze šest. I kapitán a jeho posádka byli překvapeni, protože ho sami dlouho neviděli. Nakonec kolem nás propluli dvě skupiny kosatek. To už ale nebyl takový zážitek jako minule.

Ocas keporkaka
Ocas keporkaka

Rybaření s Gregem

Po generálu Mikovi mi Radka představila dalšího obyvatele Sointuly. Jmenuje se Greg. Když se Greg dozvěděl odkud jsem k nim na konec světa přijel, rozhodl se, že mi ukáže co nejvíc z místního života. Prvně mě vzal na rybařit. Jako poděkování jsem přinesl oběd a pivo pro nás oba. Pochvaloval si, jaký je pěkný den, rybaříme, máme skvělý oběd a pivo. Musím říct, že to opravdu nebylo špatné.

Nejdřív mi vysvětlil, jak všechno funguje. Jak navázat silon, jaké druhy třpytek a různých návnad existují, jak nahodit udici apod. Nikdy před tím jsem nerybařil, takže všechno pro mě bylo nové. Po instruktáži mě vozil po oceánu sem a tam, až se mi nakonec podařilo ulovit rybu. Sranda je, že si nepamatuji název a ani nemám fotku, takže mi musíte věřit.

Rybaříme
Rybaříme

Páteční tah s Gregem

Zdálo se, že tohle je konec a že Grega už nejspíš nepotkám. Jenomže večer, když jsem začínal psát tento blog mi někdo zaklepal na dveře karavanu, kde mě Radka a Keegenem nechali přebývat. Byl to Greg. Říkal, že je pátek večer a že bychom měli vyrazit ven. Popadl jsem Plzně, které byly pro něj, protože nevěděl, že originál tohoto piva pochází od nás. Nejdřív mě vzal do hospody, kde jsme tlachali o životě, o České republice, o Kanadě. Nakonec mi začal vyprávět o různých lidech v Sointule. Většina se příběhů ani nedá publikovat. Kdo chcete zeptejte se mě na to, až se potkáme a já vám to řeknu raději osobně.

It is Friday night. Let’s have a beer.

Greg

Hospoda nebyla poslední destinace. Greg říkal, že musíme navštívit jeho kamaráda Viktora. Takže jsme nasedli do jeho trucku Dodge Ram o objemu 5,7 litru a vyrazili. Předchozí návštěva hospody nevadila. Sointula nemá policii a lidé tady mají tak trochu vlastní pravidla. Dorazili jsme do Viktorova domu nebo možná spíš chatrče. Všude bylo spousta věcí tak nějak náhodně naházených na sobě. On sám vypadal spíš jako bezdomovec. Jenomže jsem se neměl nechat zmást. Ten člověk měl neuvěřitelné znalosti. Pili jsme pivo, kouřili dýmku a on vyprávěl. Věděl snad všechno o rybaření, věděl, jak ulovit medvěda nebo pumu, o každé rostlině a houbě věděl, k čemu je nejlepší ji použít. Skoro bych mu až nevěřil, co všechno ulovil, ale měl ke všemu fotky. Nakonec nás s Gregem třikrát porazil v kulečníku. Prostě neuvěřitelný večer.

Čau Sointulo
Čau Sointulo