V Americe se mi daří stále lépe. Před pár dny jsem například ztratil peněženku s šedesáti dolary, občankou, řidičákem a oběma platebními kartami. Celé se to seběhlo asi takto. Jeden den jsem ji měl a druhý den ráno už ne. Nenechal jsem kámen na kameni. Barák je převrácený vzhůru nohama, na benzínce, kde jsem tankoval mají moje telefonní číslo, parkoviště před restaurací i příkopy po cestě do práce byly prohledány. Po peněžence jako by se slehla zem.
Co mám dělat bez peněz? Kontaktoval jsem české velvyslanectví ve Washingtonu, aby mi poradili nejlepší postup. Paní na telefonu mi řekla, že je to můj problém, protože oni řeší jen ztracené pasy. Nemůžou mi pomoct ani s řidičákem, což je tady pro mě důležitý dokument, protože bez auta se nikam moc nedostanu. Mám jim jen poslat email kvůli té občance a po návratu si vyřídit novou. Přejeme hezký den a kdyby něco zavolejte znovu.
Kde jste ji ztratil? Jak vypadala? Co bylo uvnitř? Kde bydlíte? Jaké je vaše telefoní číslo?
Rozhodl jsem se do celé věci zasvětit místní policii. Napadlo mě totiž, že ji třeba někdo našel a odnesl na policii. Ve měste Conway je velká policejní stanice, kde jsem panu policistovi vysvětlil, co se mi přihodilo. Celkem mě potěšilo, že se opravdu zajímal. Kde jste ji ztratil? Jak vypadala? Co bylo uvnitř? Kde bydlíte? Jaké je vaše telefoní číslo? A několik dalších otázek. Říkal, že udělají, co se dá. Mám ještě kontaktovat místního šerifa a taky předat mu tu informaci předat. U něj je prý větší pravděpodobnost, že mu případný nálezce peněženku přinese. Nakonec mi popřál hodně štěstí a já vyrazil za šerifem.
Nečekané rozuzlení
Dnes jsem ještě jednou objel místa, kde jsem ten den byl a znovu se ptal, jestli někdo nenašel mou peněženku. Po peněžence ani stopy. Jen v Liquor outletu mi nabídli nalezený pas, ale ten mám, tak jsem s díky odmítl. Myslím si, že tuším, co si asi teď myslíte. Někde ji zašantročil a místo toho, aby se po ní pořádně podíval, dělá tyátr na velvyslanectví a na policii. Nemáte pravdu. Je to totiž celé trochu jinak. Když jsem přijel z dnešního pátrání říkal jsem Matějovi (náš další spolubydlící), že jsem ji nenašel a že mi nabízeli akorát ten pas. On se vylekal, jestli to není jeho pas, protože v tom obchodu nedávno byl. Začal prohledávat svůj batoh, kde pas našel. Jenže tam našel i mou peněženku. Opravdu vtipné. Došli jsme k závěru, že jeho peněženka vypadá hodně podobně a prostě si ji spletl.
Takový konec je patrně zklamáním v tomto dramatickém příběhu. Už jsem měl vymyšlený mnohem dramatičtější závěr o tom, jak si budu dělat řidičák v USA, jak blokuji platební karty. Věřte ale, že jsem opravdu rád, že to dopadlo takto.
Celé pátrání jsem absolvoval v novém autě, které jsem dostali půjčené. Je to GMC Sierra z roku 1995 s motorem o obsahu 5L s osmi válci a manuálním řazením, což tady není vůbec obvyklé. Obyčejně mají auta automatickou převodovku. Je to typický americký truck, který v Evropě jen tak nepotkáte. Zvuk toho motoru je opravdu strašidelný. Konečně jsme dostali pořádnou americkou káru.
Děkuji za přání k narozeninám
Na závěr bych chtěl ještě všem poděkovat za přání k narozeninám. My jsme zatím moc neslavili, protože jsme ten den všichni dlouho pracovali. Jen v noci kolem půl dvanácté, když jsme se vrátili někdo otevřel lahvinku Tullamore Dew o obsahu 1,75L. Menší zrovna nebyla no. Dali jsme si pár skleniček a o půl třetí šli spát. Ráno bylo trochu těžší. Probudil jsem se 7:45, když práce začínala v osm. Nicméně za cenu překročení rychlosti jsem to stihl. Hůř dopadl Adam. Měl sice až na 9:00, ale v 9:30 přijel před náš barák samotný náš šéf Matt a křičel: „Adam, nemáš být náhodou v práci?“ Takové probuzení mu nezávidím. Matt to nakonec vzal v pohodě a daroval Adamovi adaptér na nabíjení mobilu, aby měl vlastní v pokoji a nemusel mobil nabíjet z naší společné nabíječky a nikdy už nezaspal.