Jestli jsem minule psal, že v Norsku je sucho a horko, tak už to tak úplně neplatí. Už dvakrát nám pršelo, ale naštěstí vždy večer a v noci. I tak ale někteří v noci lítali kolem stanu a snažili se opravit špatně zabité kolíky, protože jim tam začalo téct. Jinak jsme zase o něco dál v kempu v obci Randsverk u královny norských řek Sjoa.
Ještě před tím, než jsme sem dojeli, viděli jsme ledovec Jostedalsbreen. Konkrétně ledovcový splaz Nigardsbreen. Je to nenáročná, ale dost mokrá túra. Ledovec totiž v těchto parných dnech taje víc než obvykle a potok, který z něj teče, má hodně vody. Místy se potok mění ve vodopád a ten člověka řádně osprchuje, ať chce nebo ne, protože kolem něj se projít musí. Cestou je i pár varovných cedulí, že není dobré chodit ke splazu příliš blízko, protože se z něj může odtrhnout masa sněhu a dopadem do přilehlého jezírka způsobit vlnu tsunami. Toho jsme ale nedbali, vylezli až nahoru a výsledek stál za to.
Rozpor s kempařkou
V Randsverku jsme už třetí den, ale bohužel již v druhém kempu. Tomu prvnímu totiž šéfuje trochu zvláštní paní. Má nádherný čistý kemp na klidném místě, jenže asi nemá ráda lidi. Nebo jsme si jen nepadli do oka, nevím. Každopádně jsme ji trochu nakrkli, když jsme si chtěli dát nabít telefony ve volně přístupné zásuvce. Potom zase byl problém sušení mokrých neoprenů na plotě a nakonec jsme si dovolili používat dvě lavičky umístěné přímo u naších stanů. To už na ni bylo moc a odmítla nás nechat v kempu další dvě noci. Museli jsme se sbalit a přemístit do kempu o 3 km dál. Zajímavé je, že její kemp je téměř prázdný a v našem novém kempu jsme zaplnili poslední volný kout. Celou lapálii zakončil jeden z nás větou: „Když se pi*ou narodíš, kanárkem neumřeš“.
Z nového kempu jsme vyrazili na poměrně náročnou túru po hřebeni Gjendesheim. Na nástupní místo nás vezl trajekt po jezeře Gjende. Celé to měří 14 km, převýšení je kolem 900 m a nejvyšší vrchol je 1743 m.n.m. Po vystoupání několikaset výškových metrů jsme uviděli druhé jezero Bessvatnet. Výhled na obě jezera je neskutečný. Jsou totiž vlastně na stejném místě, ale dělí je přírodní hráz Bandet a nějakých 400 výškových metrů.
Ten den večer se nám kvůli dešti moc nechtělo vařit, a tak jsme navštívili restauraci v areálu kempu. Všichni měli hamburger a Adam dokonce s losím masem. Bylo to to nejlevnější, co tam prodávali. I s hranolkama to stálo 135 norských korun, což je na místní poměry celkem levné. Celkově ceny jsou tady vlastně stejné jako u nás, akorát je třeba je násobit třemi.
Chtěli jsme taky jet řeku Sjoa, ale jde fakt o těžkou řeku, kde byl navíc nadstav vody a rozhodlo se, že by to pro nás bylo příliš těžké. Tomáš však prohlásil, že být v Norsku a nejet Sjou je jako být v Paříži a nevidět Eiffelovku. Zachránili nás rafťáci, kteří zajišťují komerční sjezd. Dvanáct z nás jelo. Já jsem tam nebyl, ale všichni si to pochvalovali. Prý je to opravdu raftová voda a bez těchto průvodců bychom to nezvládli.
Teď sedíme v autobuse a zase se přesouváme. Míříme do Osla, kde strávíme pátek a část soboty. Ze soboty na neděli už budeme zase na trajektu směrem do Rostova a v neděli kolem osmé večer v Opavě.
