Máme za sebou dva dny v autobuse, jednu noc na trajektu a první norskou řeku. Ale hezky po pořádku. Noc na trajektu byla skvělá. No na trajektu. Celý kolos vypadal spíš jako plovoucí panelák. Jako nic do něj vjelo několik kamionů, náš autobus a desítky aut. Neměli jsme zarezervované kajuty a tak jsme si ve spacáku lehli pod hvězdy na nejvyšší palubě číslo jedenáct. A víte co tam bylo nejkrásnější? To ráno. Kolem sedmé ráno jsme připluli do švédského přistavu Trelleborg. Odtud nás čekala další celodení cesta na sever Norska do tábořiště
Čau lidi. Málokdo to čekal, ale po víc než roce obnovuji svůj blog. Někteří z vás se totiž dozvěděli, že letos místo USA jedu do Norska, a začali se dožadovat nových příspěvků. Když s tím přišel asi pátý člověk, řekl jsem si, že to možná bude mít smysl. Takže to vážně zkusím. Nic ale neslibuji. Nevím, jak to v Norsku bude se signálem, časem a chutí něco psát. Na úvod něco k celé cestě. Do Norska totiž nejedu sám, ale s partou téměř čtyřiceti lidí, kde všichni jsou mojí dobří