Čas se nachýlil a my už odpočítáváme hodiny do našeho odjezdu z Bartlettu. Ještě to ale nebude zadarmo. V pondělí Američané slaví Labour Day, což je obdoba našeho Svátku práce. Prý se máme připravit na „super busy weekend“. Z toho teda žádnou radost nemám, ale neuvěříte, co přijde v pondělí. Matt se rozhodl nás odměnit za celé léto a v pondělí bere všechny své zaměstnance na obrovskou party do Bostonu. Program je následující. Vyjíždíme v 10:30 pěti auty přímo do vily, kterou pronajal přes Airbnb. Potom se vydáme na
Ano, je to tak. Zrovna jsem krájel bazalku, když jsem na vteřinu přestal dávat pozor. Najednou fik a kus pravého ukazováčku nebyl. V první chvíli jsem se hlavně lekl. Potom jsem chvíli koukal, co se to válí vedle mojí bazalky a ona to byla část mého prstu. Co vám budu povídat, krve bylo jak z vola. Ruka celá červená a okolí taky. Okamžitě mi přispěchal na pomoc Kuba ze Slovenska. Už měl v ruce obvazy. Nevím, kde je tak rychle vzal. Jako by to snad čekal. Po něm přišel
Ani jeden z nás už v to nedoufal, ale nadpis je opravdu pravdivý. V úterý 22.8. jsem tady zažil první skutečně volný den. Dělal jsem všechno, co se o volném dni dělat má. Poprvé tady jsem spal až do devíti, vyšel jsem si na místní kopec Black Cop a taky jsem byl u řeky. Nezní to skvělé? Jakpak by se to ale mohlo obejít bez komplikací? Matt v neděli přinesl rozpis na další týden, kde jsme měli každý dva dny volna. Četl jsem ho asi pětkrát, abych se ujistil,
V dnešním příspěvku bych vám chtěl popsat můj zatím nejdelší a zároveň nejtěžší den v práci. Zanechal totiž ve mně hluboký dojem. Dokonce až takový, že moje bezprostřední reakce, když jsem si odpíchl konec byla, že to byl můj poslední den tady, seberu peníze a jedu pryč. Dnes už takto nepřemýšlím, ale trvalo mi to asi tři dny, než jsem se těchto myšlenek zbavil. Pojďme to vzít postupně. Den začal normálně jako všechny ostatní. Přišel jsem na devátou a začal otevírat kuchyň přesně tak, jako jste už viděli a četli.