Prázdniny začaly

V pátek ráno jsme s Adamem vyrazili z letiště JFK v New Yorku směr Las Vegas s přestupem v Mineapolis. Spali jsme asi dvě hodiny a sbalili jsme se tak rychle, že jsme ani nevěděli, kde máme jaké věci. To nás napadlo, až když naše kufry byly odbavené. Začali jsme prohledávat naše příruční zavazadla. Ze zakázaných věcí jsme našli jen pivo. Nezbývalo, než ho v těch 6:30 ráno vypít.

Let do Mineapolis byl klidný. Malý zádrhel nás čekal až při letu do Las Vegas. Asi půl hodiny před přistáním pilot začal kroužit na jednom místě. Po chvíli nám oznámil, že nad městem je bouřka a že přistaneme ve Phoenixu. Můžete mi někdo napsat do komentářů, jaká je šance, že v nevadské poušti zažijeme bouřku? Přestávka ve Phoenixu trvala asi hodinu, než se počasí uklidnilo a my mohli v pořádku přistát ve Vegas. Tam jsme zažili dobrodružství s půjčením auta. Ani jedna ze tří platebních karet totiž v půjčovně Alamo neprošla. Pomoc přišla od našich spolucestovatelek Gabry s Adlou, které už dva dny obrážely místní outlety. Vyrušili jsme je zrovna, když zkoušely boty v nějakém prý děsně značkovém obchodě, o kterém jsem nikdy neslyšel. Nicméně zavolaly si Uber a hned přijely. Jejich karta od Bank of America byla přijata, i když pánovi za přepážkou se nejdřív nelíbilo, že je pouze debetní. Seznámení jsme si představovali trochu jinak.

Rada zní. Zkontrolujte si dostatečný limit na vašich kartách, než půjdete půjčovat nějaké auto. Berou v pohodě i debetní karty, když se tváříte dostatečně zoufale.

Ubytování jsme měli domluveno v hotelu Circus Circus přes Hotels.com. Paní nám při registraci nabídla pokoj ve dvacátém patře s výhledem na celé Las Vegas. Zatímco holky bydlely v přízemí s výhledem na parkoviště. V hotelovém lobby nás čekalo ještě jedno pěkné překvapení. Potkali jsme se tam s kamarády Dibem a Luckou, kteří už asi týden cestují po západě USA. Společně jsme měli představu, jak propaříme noc ve městě hříchu a zábavy. Adam měl totiž narozeniny. Nakonec z toho moc nebylo, protože se projevila únava z předchozích dnů, kdy jsme každý den spali jen pár hodin. Prošli jsme si město, prohráli pár peněz na automatech, a nakonec skončili na pokoji u Diba s Luckou, kde nám nabídli domácí slivovici a mandlovici. Asi po třetím kole ale Adam usnul. Musel jsem ho vzbudit a odvést na náš pokoj, kde si ani nesundal boty a opět usnul. A to je příběh o tom, jak Adam prospal své narozeniny ve Vegas.

Cestování začíná

Když jsme se probrali z deliria, nasedli jsme do naší Toyota Sienna a vyrazili jsme i s Dibem a Luckou do národního parku Zion. Je to jedno z nejhezčích míst, které jsem kdy viděl. Pohled z vrcholu do kaňonu mi připomíná přírodu z filmu Jurský park. Zůstali jsme tady jednu noc. První den v podvečer Adam naplánoval procházku na Upper Emerald Pool. Je to snadný rodinný trail s výhledem na celý kaňon.

Dobrá rada, když budete hledat, kde v Zionu přespat. Existuje tady několik míst, kde lze legálně spát zadarmo. My spali tady. Ráno byl v plánu hike na Angels Landing. Jde o krátkou, ale dost vzdušnou túru. Poslední část se totiž jde na okraji skály, kde je nutné se přidržovat řetězů. To samozřejmě nebylo nic pro mě, takže jsem překonal asi třetinu té části s řetězy a poslal ostatní dál. I tak to ale stálo za to, protože o výhled jsem nepřišel.

Poslední túra v Zionu byla pro mě něco nového. Celá se jde proti proudu řeky, která protéká kaňonem. Zní to zajímavě, ale asi po dvou kilometrech nás to přestalo bavit a vrátili jsme se. Celé to měří mnoho kilometrů a dá se to jít i přes noc. Více zde.

Bryce Canyon

Zion je pro mě sice jedno z nejhezčích míst, ale Bryce se mu minimálně vyrovná. Neuvěřitelně fotogenické místo. Tady není třeba uvažovat co a z jakého úhlu vyfotit. Všechny záběry jsou nádherné. My jsme šli Fairyland Loop Trail. Je to celkem nenáročný okruh kaňonem. Jen je třeba si vzít dost vody, protože i v září tady bylo dost horko. Nástup na okruh je ještě před branou do národního parku, a tak není třeba platit. My ale máme Annual pass, který nás opravňuje ke vstupu do všech národních parků v USA.

V Bryce Canyonu se naše cesty s Dibem a Luckou rozešly. Oni pokračovali do Arches a my do Grand Canyonu. To nás mrzelo hlavně kvůli tomu, že už nemůžeme využívat jejich dokonalého plánu a musíme si sami zjišťovat, co navštívit.