Letěl jsem s Turkish Airlines

Po kvalitní rozlučce v pražském klubu El Mágico jsem se ráno vydal metrem na letiště. Kupodivu jsem nebyl nijak zvlášť nerovózní na rozdíl od ostatních studentů, kterých tím stejným letem cestovalo aspoň deset a dokonale se mezi sebou znérvózňovali. Postavil jsem se do fronty k odbavení, kde jsem čekal asi půl hodiny. U přepážky mi paní vysvětlila, že online check-in neslouží jen k výběru místa, ale můžu jít k vedlejší přepážce a jen odevzdat kufry. Tam samozřejmě nikdo nestál. Hmm… díky, tak příště budu vědět.  Ostatní, kdo jedete po mě, hledejte přepážku s nápisem Baggage drop off.

Notebook v letadle Turkish Airlines

Někoho možná bude zajímat, jak je to s novým nařízením o elektronice na palubě při letech z blízkovýchodních zemí do USA. Rovnou můžu říct, že je to úplně v pohodě. V Instanbulu jsem společně se všemi prošel poměrně důkladnou prohlídkou postupně přes čtyři přepážky, kde na konci mě opravdu zařadili do zvláštní fronty k páté přepážce. Tam jsem noťas odevzdal, oni ho zabalili do bublinkové fólie a vložili do polstrovaného kurfu. Jako bonus jsem dostal voucher na neomezený internet na balubě. Normálně to stojí 10€ na hodinu.

Po přistání v Bostonu pak stáli pracovníci Turkish Airlines v místě, kde se vyzvedávají kufry a notebook mi v pořádku vrátili. Na letišti tedy všechno proběhlo hladce. Imigrační úředním se mě jen zeptal jestli jsem tady poprvé, vyfotil mě, zkontroloval otisky popřál hezké léto. Zábava začala až když jsem si chtěl půjčit auto.

Hertz se oblafnout nenechal

Do půjčovny Hertz mě zavezl autobus a já se těšil, že to nejhorší je za mnou a konečně budu moct drandit po americké highway do Bartlettu. Jenomže nastal malý zádrhel s mou rezervací. Když jsem si rezervoval auto, nechal jsem si poradit slevový kód IBM, díky kterému bylo auto o víc než polovinu levnější. Všichni mě ujistili, že nikdo se nebude ptát, jestli jsem z IBM, že je to všem jedno. Hned třetí otázka byla: „Pracujete v IBM?“, „Ano, jako konzultant.“ „Takže jste přímo zaměstnanec IBM?“ „Ano, jistě.“ „Ukažte mi vizitku nebo nějakou ID kartu.“ „To se omlouvám, ale nemám to s sebou. Vizitky mi příjdou poštou.“ „Dobře, tak půjdeme zavolat IBM, aby potvrdili, že tam pracujete.“ Na to jsem už neměl výmluvu a pán mi slevu neuznal. Místo toho udělal speciální cenu jen pro mě. $198. Tak to jsem se málem vyvrátil, když jsem to viděl. Bohužel jsem neměl náhradní plán a tak jsem s úsměvem zaplatil. No nic, budu to tady muset vydělat zpátky.

Cesta autem trvala asi tři hodiny a byla poměrně únavná. Moje KIA Optima ale měla celkem dobrý soud systém, který mě nenechal usnout za volantem. Kolem půl dvanácté v noci jsem v pořádku dorazil. Pan majitel mi dnes ukázal nejdůležitější místa jako třeba obchod s pivem, obchod s likérama a hlavně gun shop. Prý když budu chtít Glocka, není to problém :-).