V některém z předchozích příspěvků jsem si přál, aby se situace v restauraci uklidnila a my mohli konečně vyrazit na první výlet. Lidé totiž říkají, že v okolí je nádherná příroda. Já jim ale nevěřím. Podle mě jsou to pověry. Pravdou ale je, že my nikam jen tak nepůjdeme. Restaurace je totiž v totálním rozstřelu. Léto jsme začínali s pěti regulérními kuchaři. Teď, když léto graduje a chodí nejvíce hostů, nám zbyli dva. Uvažujeme, že tam začneme spát. Snad to nějak vydržíme. Sem tam propadáme téměř v pláč, když vidíme fotky našich kamarádů z
Dnes jsem se rozhodl vám trochu blíže představit restauraci, kde pracuji a co vlastně v té kuchyni dělám. Jak už jsem naznačil minule práce s našim šéfem Mattem není vždy úplně jednoduchá. Abyste to správně chápali, on je to v pohodě týpek. Je s ním sranda a dobře se s ním povídá, i když jeho přízvuk mi stále dělá problémy. Jen když je v kuchyni, musí být všechno bez nejmenší chyby a když to tak není dá dostatečně hlasitě najevo, jak by si to představoval. Do práce chodíme podle
Zdravím všechny své fanoušky, kteří mě denně zavalují otázkami, kdy bude další blog. Ano, dočkali jste se. Ono se za poslední dny neudálo nic tak zajímavého, jako byla ztracená peněženka nebo had v baráku. V restauraci je nedostatek lidí a Matt nás potřebuje celkem často. Výjimkou nejsou deset nebo dvanáct hodin dlouhé směny. Naše dny potom mají celkem jednoduché schéma. Vstávat – práce – pivo – whisky – spát. A další den znovu. Aspoň budeme bohatí. Ale nebojte, teď už by se to mělo uklidnit. Snad přijdou noví lidi a zážitky
V Americe se mi daří stále lépe. Před pár dny jsem například ztratil peněženku s šedesáti dolary, občankou, řidičákem a oběma platebními kartami. Celé se to seběhlo asi takto. Jeden den jsem ji měl a druhý den ráno už ne. Nenechal jsem kámen na kameni. Barák je převrácený vzhůru nohama, na benzínce, kde jsem tankoval mají moje telefonní číslo, parkoviště před restaurací i příkopy po cestě do práce byly prohledány. Po peněžence jako by se slehla zem. Co mám dělat bez peněz? Kontaktoval jsem české velvyslanectví ve Washingtonu, aby mi