Čas se nachýlil a my už odpočítáváme hodiny do našeho odjezdu z Bartlettu. Ještě to ale nebude zadarmo. V pondělí Američané slaví Labour Day, což je obdoba našeho Svátku práce. Prý se máme připravit na „super busy weekend“. Z toho teda žádnou radost nemám, ale neuvěříte, co přijde v pondělí. Matt se rozhodl nás odměnit za celé léto a v pondělí bere všechny své zaměstnance na obrovskou party do Bostonu.
Program je následující. Vyjíždíme v 10:30 pěti auty přímo do vily, kterou pronajal přes Airbnb. Potom se vydáme na prohlídku místních barů, ale jen tak zlehka, protože večer jdeme na baseballový zápas Boston Red Sox vs. Toronto Blue Jays. Doufám, že ty kanadské saláty sfoukneme jak svíčku. Není přesně naplánováno, co se bude dít po zápase, ale prý to bude divoké. Uvidíme. Každopádně nikdo v restauraci nemluví o ničem jiném. Samozřejmě i já se těším.
Výšlap na Mt. Washington
V pondělí jsem se konečně dočkal a nakonec vylezl na vrchol, na který jsem se celé léto díval z údolí. Jmenuje se Mount Washington a s výškou 6,288.2 ft (1,916.6 m) jde místní nejvyšší horu. Nebyl to ještě ani den po mém incidentu s prstem a po noci strávené v ibalginovém rauši jsem si nebyl jistý, jestli půjdu. Touha byla ale silnější. S pomocí dalšího ibalginu jsem se vydal s Adamem na cestu.
V nemocnici mi poradili, abych v případě, že rána bude krvácet nebo mě bude bolet, měl ruku zavěšenou nad úrovní srdce. Tato rada byla opravdu nad zlato. Protože vážně stačilo ruku svěsit podél těla a za pár vteřin přišla dost nepříjemná bolest. Tak jsem měl celou dobu ruku zavěšenou za přezku batohu a cítil jsem se celkem v pohodě.
Cestou nahoru jsme potkali zajímavé lidi i zvířata. Jako první to byl opravdový los. Úplně v klidu si ožíral stromy asi pět metrů od cesty. Vůbec mu nevadilo, že kolem něj stojí lidi a fotí ho. Asi nikdy jsem neviděl ve volné přírodě zvíře takto z blízka. Těsně pod vrcholem se Adam dal do řeči s takovým mladým párem z Bostonu a dohodli se, že se tam s nimi potkáme. No jsem zvědav, jak to skloubíme s tou naší párty. Jak to tam celé vypadalo ani nebudu popisovat, koukněte na fotky.
Výjezd k oceánu
Další den jsme měli původně v plánu projet se na kole až k jezeru. Avšak můj prst mi nedovolil mít kolo zcela pod kontrolou, a tak byl plán změněn. Trochu jsme zariskovali, vzali naší rozhrkanou Mazdu a vyrazili do státu Maine podívat se na oceán. Mazda se třásla jako stará pračka, ale dojela.
Místo, kde jsme dorazili, se jmenuje Old Orchard Beach a je to spíš taková zátoka. Já jako největší fanda seriálu M.A.S.H. jsem ji okamžitě přejmenoval na Zátoku pláňat v Maine, což je rodné místo Hawkeyho Pierce. Přes léto je v Zátoce asi pěkně, ale tady už léto zřejmě skončilo, protože dny jsou už dost studené. Ráno jsou teploty okolo 10°C a přes den nepřesáhnou 20°C. Voda v oceánu na tom byla podobně. Hoši byli ale odvážní a do té ledárny fakt skočili. Po cestě zpátky jsme ještě navštívili město Portland a mazali domů, protože Matěj musel večer do práce.
