Znáte dálnici z Berlína do Wroclavi, jak ji postavil ještě Hitler? Od té doby se na ni nic moc nezměnilo a z větší části je stále původní panelová. Podle toho taky vypadá a my po ní bohužel zrovna teď musíme jet. Rychlost místy překračuje i 40 km/h. Víc by bylo příliš nebezpečné. Skáče to tak, že mám pocit jako bychom jeli ze schodů. Snad tedy nebudou písmenka v dnešním příspěvku příliš roztřesená.
Minule, když jsme se přesouvali do Osla jsme se ještě zastavili na krátkou asi 50 km dlouhou etapu na kole po stezce Jotunheimwegen kolem jezer Vinstre a Kaldjorden do vesničky Skabu. Alespoň na části trasy to byl opravdu norský zážitek. Poprvé jsem si vzal dlouhé kalhoty, bundu, čepici i rukavice. Ze začátku dokonce mrholilo. Ovšem cestou se vše vrátilo zase k „normálu“, a nakonec to byl další horký norský den. To nikomu moc nevadilo, protože jsme si tak víc užili horské stezky s nádhernými výhledy.
Cestou do Osla byla ještě jedna krátká přestávka v Lillehameru, dějišti olympijských her v roce 1994. Městečko je to pěkné, viděli jsme Olympijský areál se skokanským můstkem, ale za více jak dvě hodiny pauzy to nestálo.
Do kempu v Oslu jsme dorazili až kolem desáté večer. U vchodu si nás převzali chlapci z ochranky, aby nás doprovodili k našemu místu a sdělili co všechno nesmíme. Tak například jsme nesměli vařit na vařičích, ale používat jejich kuchyňku vzdálenou pět minut pěšky nebo mluvit po jedenácté večer. No bylo to zvláštní, ale na druhou stranu to byl fakt velký kemp, kde možná nebylo lehké udržet pořádek, tak mají přísná pravidla.
Ráno byla na programu prohlídka Osla. Někteří jeli do centra na kole, mně se naštěstí podařilo zorganizovat skupinku, která jela metrem. Fakt se mi nechtělo tahat se celý den po centru s kolem. Centrem města nás provedla jedna místní paní, co dělá průvodce zadarmo. Až na konci se člověk rozhodne, kolik a jestli vůbec ji dá nějaké peníze. Řekla nám toho spoustu o historii města, o významných budovách jako je opera, parlament nebo radnice. Věděli jste třeba, že když se Norsko rozhodlo oddělit od Švédska a být královstvím neměli nikoho, kdo by mohl být králem, a tak šli za dánským princem s prosbou, aby se stal jejich králem? Sranda že?
Už sami jsme si pak zašli na kebab do čtvrti s větší koncentrací muslimů. Kebab byl výborný a čtvrť nádherná, jen když tam šla cyklo skupina, pokusili se jim prý ukrást kola. Z centra jsme se ještě vydali čtvrti Holmenkolen, kde byly Olympijské hry pro změnu v roce 1952. Dodnes je to funkční a stále modernizovaný sportovní areál. Vylezli jsme na obrovský skokanský můstek. Když jsem ho viděl z vrchu, šel z toho fakt strach. Nechápu, jak na tom můžou ti blázni skákat.
Tohle je vlastně závěr našeho putování. Dnešní noc jsme strávili na trajektu ze švédského Trelleborgu do německého Rostocku. Teď už jsme druhý den na cestě domů. Díky Dibovi, že to tak parádně celé zařídil a zorganizoval. Bylo to super.
